Jdi na obsah Jdi na menu
 


Naslouchej

25. 4. 2007

Je zvláštní, jak dnes lidé přistují ke vztahům. Ke vztahu k druhým, ale hlavně sami k sobě. Ačkoliv v našich srdcích převládají stále stejné tradiční hodnoty a touhy, lidé změnili životní styl, přizpůsobili se tempu dnešní společnosti a svým způsobem jednají proti vlastním potřebám. Čekárny psychologických poraden se plní a zdánlivě bezvýznamné problémy přerůstají ve více či méně závažné psychické poruchy. S přihlédnutím ke stresujícímu životnímu stylu není s podivem kolik spoluobčanů trpí některou s forem deprese a přestože z tohoto labyrintu duše existuje cesta, velká část postižené populace a hlavně jejich blízkých nemá o příčinách a o vlivu vlastní psychické lability na své okolí nejmenší tušení, o hledání cesty ke změně či nápravě nemluvě.

Zavíráme se ve svých ulitách a od nepříjemných pocitů. které si sami mnohdy ani nedokážeme vysvětlit, utíkáme sami před sebou k nejrůznějším náhražkám snažíce se přehlušit svůj vnitřní hlas. Obezita, alkoholismus, workoholismus či nefunkční, povrchní vztahy jsou jakýmsi znakem dnešní doby a výsledkem určitých naučených vzorců jednání. Jinak řečeno výsledkem snahy žít „tak jak se má“ a jak se od nás čeká a ne v souladu se svým vlastním já. Snahy uspokojovat svoje ego nadbytkem materiálních statků, uznání a naplňováním očekávání okolního světa, který nás neustále nutí být lepší a schopnější a vnucuje nám superlativy, které nám však často více škodí než prospívají. Neustále zaměstnáváme svou mysl, ale naše duše a srdce zůstávají němá. Na místo obrácení se k přírodě a do svého nitra, propadáme depresím a závislostem, hledajíce něco a toužíce po něčem, co nám chtě nechtě jaksi uniká mezi prsty, protože jediné, co nás dovede na správnou cestu, je náš vlastní vnitřní klid a mír.

Obrazek